Syndrom biologické medicíny - názor odborníka

Syndrom biologické medicíny - názor odborníka

Co je to syndrom biologické medícíny? Zeptali jsme se odborníka.

Do ordinace vbelhal pan Karel o francouzských holích. Pohublý, vitální osmdesátník. Doktora celý život prakticky nepotřeboval. Do pětašedesáti dělal stavbyvedoucího, pak šel do penze. Se ženou žil v domku, staral se o zahrádku, opravoval stará auta. Udržoval se v dobré kondici a pohodě. Před deseti lety přišel zlom. Skolil jej těžký infarkt, objevily se kruté bolesti v kříži, slabostí se sotva držel na nohou, přestal jíst. Srdce se podařilo zachránit. Bolesti zad a slabost trvaly dál. Na neurologii se dozvěděl, že má „vertebrogenní algický syndrom“ a „syndrom svalové dystrofie“. Řečí lékařů, že ho bolí záda a hubne. Prý za to může vyhřezlá bederní ploténka. Léky proti bolesti ale nepomáhaly, na řadu přišla první operace. Bolest po ní zůstala stejná, dávky léků musel dokonce zvýšit. Po roce ho operovali znovu. Ani zákrok na další ploténce neulevil. Navíc po něm přestal ovládat pravou nohu. Chodit může jen o holích, auto si nechal předělat na ruční řízení. Od další operace, tentokrát zúžení páteřního kanálu, jej zachránili kardiologové. Srdce by ji nevydrželo. K první operaci přišel sám s bolestí zad. Před navrhovanou třetí záda bolí ještě víc a nohy sotva vleče. Vidina invalidního vozíku a bezmocnosti jej děsí. Biologická medicína fatálně selhala. Kde udělali lékaři chybu?

V zaujetí objektivními nálezy počítačové tomografie (CT) je vůbec nezajímal pan Karel. Nevelké změny na obratlích a ploténkách nedokázali zasadit do souvislostí jeho životního příběhu. Kdyby se ho zeptali, co jej tíží, určitě by jim to řekl. Právě před deseti lety mu nečekaně zemřela milovaná žena. V domku zůstal úplně sám. Srdce mu puklo žalem. Záda nemohla unést tíhu samoty. Nepotřeboval ani prášky, ani operace. Potřeboval se „jen“ s někým podělit o svoje trápení. Místo vcítění a porozumění se mu dostalo strojového vyšetřování. Technicky dokonalé, ale chladné, neosobní medicíny velkých nemocnic.

Pacientů, jejichž zdravotní stav je po operaci páteře horší než před ní, přibývá. Zajímavé je, že operovaní před zhruba patnácti lety jsou na tom paradoxně lépe než operovaní dnes. Proč, když máme tak dostupnou špičkovou vyšetřovací techniku a hustou síť specializovaných operačních center? Možná právě proto. Před patnácti lety bylo jedno cétéčko na kraj. Dostat se na něj nebylo snadné. Odesílající lékař musel vyšetření přesvědčivě zdůvodnit. Pacienta musel dokonale znát. Na CT se dostávali jen lidé přesně indikovaní. Operován byl jen ten, kdo operován být měl. Dnes patří cétéčko k běžnému vybavení každé menší nemocnice. Pacienti jsou na něj odesíláni, jen se zmíní, že je bolí záda. Mnoho z nich je pak operováno jen na základě náhodného nálezu výhřezu plotny, který ale s jejich obtížemi vůbec nesouvisí. Operováno technicky dokonale, ale zbytečně.

Když udělají lékaři při léčení nějakého syndromu chybu a nechtějí to přiznat, vynaleznou další syndrom. Světlo světa spatřil „failed back syndrom“. Syndrom syndromů. Podle Amoryho jde o „různorodou skupinu onemocnění u pacientů, kteří po operaci páteře trpí stejnými, nebo dokonce novými příznaky“. Medicína syndromů nezadržitelně kráčí k úplnému vítězství nad zdravým rozumem.

MUDr. Jan Hnízdil je atestovaným internistou a rehabilitačním lékařem. Deset let vedl rehabilitační oddělení Fakultní polikliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V současné době pracuje v Centru komplexní péče v Dobřichovicích u Prahy, kde se věnuje komplexní, psychosomatické medicíně. Je autorem či spoluautorem řady odborných článků a publikací. Tento sloupek vyšel v roce 2008 v Lidových novinách a následně v autorově knize Mým marodům (Nakladatelství Lidové noviny, 2010).

Sdílet na sociálních sítích:

Mohlo by Vás zajímat